Blog na IMK088a
Texty, za ktere snad na konci semestru dostanu zapocet…
 
 
 

Archiv: Březen 2010

Lunapark je príma

Moravská metropole je známá nejen jako studentské, ale především jako kulturní město. Do Brna lákáme cizince na každoroční veletrhy, auto-motodromy a v létě na přehlídku ohňostrojů. Máme rádi turisty a pokud svými eury přispějí do našeho fondu, tak je máme ještě radši. Ale čím přilákat místní? Vítejte v lunaparku a od letošního března do dubna patří Brno Brňanům!

Na začátku všeho byla myšlenka Pavla Baďury z Divo4 a magistra Viktora Pantůčka, pedagoga Masarykovy univerzity, zviditelnit brněnské nezávislé divadelní soubory. Mottem celého projektu se mělo stát Divadlo ke kávě. Jejich nápad je ojedinělý především v tom, že by rádi překvapili kavárenské zákazníky netradičním pojetím divadelního představení. Idea to je sice krásná, ale ležela asi rok ladem. Co tedy s ní? Vzdejme holt studentům Masarykovy univerzity, a to z předmětu Řízení kulturního provozu, jež se rozhodli plán zrealizovat. A tak začal koloběh zařizování. Před každým představením se ozve správně kýčovitá znělka. Hudbu složil, slova napsal Martin Franze, (ne)skladatel, který je mimo jiné i autorem vánoční koledy Zpívání o Vánocích složené pro dětský pěvecký sbor Kantiléna. Každý z osmi souborů hraje v jedné z vybraných brněnských kaváren, která hercům za vystoupení zaplatí. Festival Brněnský lunapark aneb Divadlo ke kávě zažívá letos svoji premiéru, tudíž je to jakási hra pokus-omyl. Po představení chodí organizátorky s kasičkou a lidé hodnotí výkon herců a celkovou atmosféru menšími finančními obnosy.

Jak lidem přiblížit umění? V Brně se spojuje příjemné s užitečným. V případě festivalu Brněnský lunapark se jedná o milé posezení v kavárenském prostředí s nějakou tou skleničkou v ruce a samotná kultura se člověku mnohem lépe tráví. Každé představení trvá přibližně půl hodiny, což je naprosto optimální doba pro zaujmutí divákovy pozornosti.

V sobotu 20. března jsem se byla podívat v kavárně Tungsram, na kterou vyšel divadelní spolek Šavgoč a jejich hra Tele. Jelikož je již zmíněná kavárna poměrně malá a Šavgoč oceňuje Trapno jako jakýsi kolektivní zážitek, nečekala jsem od toho příliš. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená, jelikož jsem se trapně necítila. Ba naopak. Už z dálky jsem slyšela na ulici rachot, jehož původci byli samotní herci. A to je nejlepší reklama, jak zaujmout či odradit potenciální diváky. Přímo v kavárně se to však neodehrávalo. Pořadatelé totiž z prvotního handicapu udělali přednost. Prostor je opravdu malý, takže se hrálo venku. A proč ne? Před kavárnou byly nanošené stoly a židle a i ten, kdo neseděl, viděl. To byl například problém v kavárně Podobrazy. Pokud jste nebyli v těsné blízkosti herců, měli jste problém. Kolem šesté hodiny zazněla lunaparková znělka a začalo se. Samotní aktéři přijeli v nákupním vozíku, ve kterém lákali kolemjdoucí na představení. Divadelní hra Tele je zrýmovanou středověkou fraškou z 12. století na motivy masopustní hry Hanse Sachse.

Moji pozornost zaujaly nejen nabílo natřené obličeje tří herců, ale i předměty, se kterými vystupovali. Krávu a tele znázorňovaly miniatury pravděpodobně z kinder vajíčka a i buben z pračky a velký hliníkový hrnec našly svá uplatnění. Co se týče nákupního vozíku, tak ten hrál zásadní roli. Nejprve znázorňoval postel, posléze i jakýsi pomyslný chlév se sýrem plným červů, na kterém jeden z protagonistů divadelní hry seděl, jelikož se domníval, že pokud na něm bude sedět dostatečně dlouho, vysedí tele, stejně jako slepice vejce.

Hra Tele měla prostě šmrnc. Po představení následoval hudební doprovodný program, který podtrhl celkovou atmosféru. Festival Brněnský lunapark má opravdu dobře našlápnuto. Brňanům byla hozena pomyslná kulturní rukavice, kterou s radostí zvedli. I když jsou často představení ,,na stojáka“, obecenstvo to neodradí a návštěvnost je vysoká. Lunapark je sice príma, jak to slyšíme ve znělce, ale tu písničku už pár dnů nedokáži vyhnat z hlavy.

Líbil se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

.etarget{margin-top:1em;} .selfpromo{display:none;}

ETARGET odkazy Přidat inzerát
Zhubněte zdravě, garance výsledku plus osobní podpora.
Nakupte kvalitní pneu od 447 Kč! Doručení zdarma po celé ČR.

V rubrice Ostatní | Upravit |

Blog na IMK088a
Texty, za ktere snad na konci semestru dostanu zapocet…

Lunapark je príma

Moravská metropole je známá nejen jako studentské, ale především i jako kulturní město. Do Brna lákáme cizince na každoroční veletrhy, auto-motodromy a v létě na přehlídku ohňostrojů. Máme rádi turisty a pokud svými eury přispějí do našeho fondu, tak je máme ještě radši. Ale čím přilákat místní? Vítejte v lunaparku a od letošního března do dubna patří Brno Brňanům!

Na začátku všeho byla myšlenka Pavla Baďury z Divo4 a magistra Viktora Pantůčka, pedagoga Masarykovy univerzity, zviditelnit brněnské nezávislé divadelní soubory. Mottem celého projektu se mělo stát Divadlo ke kávě. Jejich nápad je ojedinělý především v tom, že by rádi překvapili kavárenské zákazníky netradičním pojetím divadelního představení. Idea to je sice krásná, ale ležela asi rok ladem. Co s ní? Vzdejme holt studentům Masarykovy univerzity, a to z předmětu Řízení kulturního provozu, jež se rozhodli plán zrealizovat. A tak začal koloběh zařizování. Před každým představením se ozve správně kýčovitá znělka. Hudbu složil, slova napsal Martin Franze, (ne)skladatel, který je mimo jiné i autorem vánoční koledy Zpívání o Vánocích složené pro dětský pěvecký sbor Kantiléna. Každý z osmi souborů hraje v jedné z vybraných brněnských kaváren. Nutno podotknout, že honorář si nikdo z ,,lunaparkářů“ nebere. Především není z čeho, jelikož se jedná o první ročník, a tudíž je to jakási hra pokus-omyl. Ovšem po představení chodí organizátorky s kasičkou a lidé ohodnotí výkon herců a celkovou atmosféru menšími finančními obnosy.

Jak spojit umění s lidmi? V Brně se spojuje příjemné s užitečným. V případě festivalu Brněnský lunapark se jedná o milé posezení v kavárenském prostředí s nějakou tou skleničkou v ruce a samotná kultura se člověku mnohem lépe tráví. Každé představení trvá přibližně půl hodiny, což je naprosto optimální doba pro zaujmutí divákovy pozornosti.

V sobotu 20. března jsem se byla podívat v kavárně Tungsram, na kterou vyšel divadelní spolek Šavgoč a jejich hra Tele. Jelikož je již zmíněná kavárna poměrně malá a Šavgoč oceňuje Trapno jako jakýsi kolektivní zážitek, nečekala jsem od toho příliš. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená, jelikož jsem se trapně necítila. Ba naopak. Už z dálky jsem slyšela na ulici rachot, jehož původci byli samotní herci. A to je nejlepší reklama, jak zaujmout či odradit potenciální diváky. Přímo v kavárně se to však neodehrávalo. Pořadatelé totiž z prvotního handicapu udělali přednost. Prostor je opravdu malý, takže se hrálo venku. A proč ne? Před kavárnou byly nanošené stoly a židle a i ten, kdo neseděl, viděl. To byl například problém v kavárně Podobrazy. Pokud jste nebyli v těsné blízkosti herců, měli jste problém. Kolem šesté hodiny zazněla lunaparková znělka a začalo se. Samotní aktéři přijeli v nákupním vozíku, ve kterém lákali kolemjdoucí na představení. Divadelní hra Tele je zrýmovanou středověkou fraškou z 12. století na motivy masopustní hry Hanse Sachse.

Moji pozornost zaujaly nejen nabílo natřené obličeje tří herců, ale i předměty, se kterými vystupovali. Krávu a tele znázorňovaly miniatury pravděpodobně z kinder vajíčka a i buben z pračky a velký hliníkový hrnec našly svá uplatnění. Co se týče nákupního vozíku, tak ten hrál zásadní roli. Nejprve znázorňoval postel, posléze i jakýsi pomyslný chlév se sýrem plným červů, na kterém jeden z protagonistů divadelní hry seděl, jelikož se domníval, že pokud na něm bude sedět dostatečně dlouho, vysedí tele, stejně jako slepice vejce.

Hra Tele měla prostě šmrnc. Po představení následoval hudební doprovodný program, který podtrhl celkovou atmosféru. Festival Brněnský lunapark má opravdu dobře našlápnuto. Brňanům byla hozena pomyslná kulturní rukavice, kterou s radostí zvedli. I když jsou často představení ,,na stojáka“, obecenstvo to neodradí a návštěvnost je vysoká. Lunapark je sice príma, jak to slyšíme ve znělce, ale tu písničku už pár dnů nedokáži vyhnat z hlavy.

Líbil se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

.etarget{margin-top:1em;} .selfpromo{display:none;}

ETARGET odkazy Přidat inzerát
Zhubněte zdravě, garance výsledku plus osobní podpora.
Nakupte kvalitní pneu od 447 Kč! Doručení zdarma po celé ČR.

V rubrice Ostatní | Upravit |

Jacksonovo (ne)pevné pouto

Že i mistr tesař se někdy utne, dokazuje Jacksonův poslední snímek. Pevné pouto nám přitom nabízí víc než dost – rodinnou idylku, která je navždy porušena zabitím jedné z dcer. Ovšem hledání vraha a vnitřního klidu všech protagonistů nezná konce. A zatímco bych ráda hltala Jacksonův pověstný ostrovtip, podívala jsem se už třikrát na hodinky. To vážně není dobře.

Peter Jackson je přitom uznávaným režisérem. Efekty sice nešetří, ale nedosahuje kvalit Pána prstenů a ani se nebudete válet smíchy v potocích krve a hnusu jako u Braindead. A to zpočátku vypadalo, že má film docela dobře našlápnuto. Rachel Weiss přesvědčivě hraje roli matky tří dětí, která vytváří teplo domova. Její manžel (Mark Wahlberg) je oddán, jak rodině, tak práci a po večerech dělá miniatury lodí v lahvích se svou dcerou Susan (Saoirse Ronan). V podstatě se jedná o klasický „ americký“ rodinný model , který musí být zákonitě zničen, aby byl divák zaujmut něčím silnějším. Ale to silnější jaksi nepřichází. Pohoda je samozřejmě rozbita zabitím čtrnáctileté Susan, ale to je teprve polovina filmu. A co teď? Logicky musí následovat hledání vraha. Do toho se prolíná svět hlavní protagonistky Susan, která ačkoliv je mrtvá, není v nebi ani na zemi. Pozoruje vše jakoby z „meziprostoru“ a rozhoduje se, zda zůstat, nebo překročit pomyslnou hranici a tím osvobodit, jak sebe, tak i své nejbližší.

Ten film ve své podstatě není špatný. Je kvalitně natočený, velice dobře obsazený, především Saoirse Ronan a Stanley Tucci v roli vraha předvádí brilantní výkony, ale něco mu chybí. Pro mě osobně je neoriginální. Už od začátku víte, co vás čeká a tušíte, jak to všechno skončí. V Jacksonových fantaskních představách se utápím a po pravdě i dost nudím. Z celkové monotónnosti vás občas vytrhne vtipná babička (Susan Sarandon), která neustále kouří a v domácích pracích nijak nevyniká. Ale toť vše.

Co k tomu ještě dodat? Začíná to i končí stejnou větou stejně jako Americká krása, vidíme pocity lidí z „druhého břehu“ podobně jako v Šestém smyslu a rodina je tu narušena stejně jako ve filmu Ztraceni v moři. Jacksonovo pouto bohužel není moc pevné a ještě, že tuto recenzi píši jen pár hodin po tom, co jsem ten film viděla. Zítra už by se mi vykouřil z hlavy.