Blog na IMK088a
Texty, za ktere snad na konci semestru dostanu zapocet…
 
 
 

Jacksonovo (ne)pevné pouto

Že i mistr tesař se někdy utne, dokazuje Jacksonův poslední snímek. Pevné pouto nám přitom nabízí víc než dost – rodinnou idylku, která je navždy porušena zabitím jedné z dcer. Ovšem hledání vraha a vnitřního klidu všech protagonistů nezná konce. A zatímco bych ráda hltala Jacksonův pověstný ostrovtip, podívala jsem se už třikrát na hodinky. To vážně není dobře.

Peter Jackson je přitom uznávaným režisérem. Efekty sice nešetří, ale nedosahuje kvalit Pána prstenů a ani se nebudete válet smíchy v potocích krve a hnusu jako u Braindead. A to zpočátku vypadalo, že má film docela dobře našlápnuto. Rachel Weiss přesvědčivě hraje roli matky tří dětí, která vytváří teplo domova. Její manžel (Mark Wahlberg) je oddán, jak rodině, tak práci a po večerech dělá miniatury lodí v lahvích se svou dcerou Susan (Saoirse Ronan). V podstatě se jedná o klasický „ americký“ rodinný model , který musí být zákonitě zničen, aby byl divák zaujmut něčím silnějším. Ale to silnější jaksi nepřichází. Pohoda je samozřejmě rozbita zabitím čtrnáctileté Susan, ale to je teprve polovina filmu. A co teď? Logicky musí následovat hledání vraha. Do toho se prolíná svět hlavní protagonistky Susan, která ačkoliv je mrtvá, není v nebi ani na zemi. Pozoruje vše jakoby z „meziprostoru“ a rozhoduje se, zda zůstat, nebo překročit pomyslnou hranici a tím osvobodit, jak sebe, tak i své nejbližší.

Ten film ve své podstatě není špatný. Je kvalitně natočený, velice dobře obsazený, především Saoirse Ronan a Stanley Tucci v roli vraha předvádí brilantní výkony, ale něco mu chybí. Pro mě osobně je neoriginální. Už od začátku víte, co vás čeká a tušíte, jak to všechno skončí. V Jacksonových fantaskních představách se utápím a po pravdě i dost nudím. Z celkové monotónnosti vás občas vytrhne vtipná babička (Susan Sarandon), která neustále kouří a v domácích pracích nijak nevyniká. Ale toť vše.

Co k tomu ještě dodat? Začíná to i končí stejnou větou stejně jako Americká krása, vidíme pocity lidí z „druhého břehu“ podobně jako v Šestém smyslu a rodina je tu narušena stejně jako ve filmu Ztraceni v moři. Jacksonovo pouto bohužel není moc pevné a ještě, že tuto recenzi píši jen pár hodin po tom, co jsem ten film viděla. Zítra už by se mi vykouřil z hlavy.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou uzavřené.